5.7.2008-sobota, den druhý

5.7.2008-sobota, den druhý. Ono to vlastně ani tak jednoznečně nelze říci, že byla sobota. Středoevropského času byl totiž v průběhu letu ještě chvíli pátek, v Koreji už dávno sobota a co bylo když jsme letěli přes stepi v Asii těžko říci-ale jo, řekněme sobota:)

Co říci o letu s Korejci?? Vzhledem k tomu, že nemám zkušenosti s jinými aerolinkami, tak nebudu nijak porovnávat. Zato jsem si upravila své mínění o letuškách-jojo, žádná pohoda to není. Abych řekla pravdu, upřímně je obdivuji, protože se snažili, dělali nám pomyšlení a ještě se stihli celou dobu usmívat.

Na každý let se dostává taková povinná výbavička, tzn. hned na sedadle je přichystaná fialová tenká deka-ale stačí, v noci si ji nemůžete vynachválit, Jeju voda(tak se mi zdá, ale teď už opravdu nevím, jestli jsme přes nějaké Jeju neletěli:) a polštářek-zabalený, aby se pro příští let mohl jen přebalit a zase použít. Když jsem se na všechno to nadělení podívala praktickým okem a uvědomila si, že možná všechny ty deky potom zase perou….

Zbytek se rozdává na začátku letu, tj. sluchátka-možná je jen desinfikují, byly zabalené a po letu je zase sbírají, a potom balíček, který si teda můžete nechat:) V něm teplé ponožky, kartáček na zuby i s pastou, nezbytná čelenka na oči a víc nevim. :) Myslím, že vyčerpávající.

Korejské letušky s tajnou propagací radia Proglas (ve vlasech mají modrou stužku sepnutou do podoby proglasácké rybičky:) chodí okolo, kromě vždy dvou hlavních jídel na každý let rozdávají oříšky, džus a co si kdo poručí. No a co víc dělat v letadle? Tak abyste věděli, po večeři zhasnou, musíte si zadělat okýnka a tím pádem musíte buď spát, poslouchat rádio, nebo se dívat na filmy střídavě korejské s anglickými titulky či anglické s korejskými titulky:) To jsem využívala na zpáteční cestě, nyní jsem se pokoušela usnout…..což se mi do téměř ranních hodin nemohlo podařit. Vrtěla jsem se neustále, až jsem se blaženě uvelebila na Aniččině rameni a usnula spánkem spravedlivých a zatím nic netušících lidí, co si to tam na ně v té Austrálii vlastně vymysleli….

Stejně je to divný pocit, letět proti času….máte noc, ale když si jen trošičku povytáhnete kryt okýnek, zjistíte, že i když vy máte půlnoc, někde už vstávají….vlastně noc nebyla, jen jsme sledovali východ slunce….Poté tedy přiletíte do Soulu. Tam neskutečně dusno, vy máte ráno-tam je odpoledne, času asi jen tři hodinky nazbyt, tož dojíte poslední zbytky, co vám maminka nabalila na cestu, protože do Austrálie nic neprovezete…a nebo vám to vyhodí na letišti-výběr je vždycky:) Člověk jen tak přemýšlí, co by s ním udělali, kdyby se toho svého žvanečku nemínil vzdát…asi by ho poslali domů, zní Aniččina odpověď. No jo, ale letenku by mi asi nezaplatili…každopádně by mě z letiště ven nepustili. Hmm…blbosti mám v deníčku:)

Znovu nasedáme do letadla. Už se cítíme mírně ostřílení, vzlet mi již nepřichází tak fantastický….shodujeme se s Aničkou, že centrifuga je lepší. Nyní již neletíme proti času(tedy aby to bylo tak markantně poznat), v Austrálii mají jen o hodinku více, než v Koreji. Zato konečně opouštíme severní polokouli! Mno, že bych měla nějak slavnostní pocit….ani nevím, jestli na obrazovce ukazovali, kdy jsme přelétali rovník…pokud vím, tak námořníci tuto událost oslavovali, tak jsem si dala trošku červeného:)

Konečně něco o jídle. Tak mi přijde, že se mu už zde na signálech věnovala větší pozornost, než si zasluhovalo. No, první let jsem se chtěla najíst, takže žádnou korejskou specialitu jsem si nedávala. Ale v plánu jsem to měla, to by prostě nešlo, takže i když mě všichni zrazovali, já to přece jen udělala a dala si onen slavný Bibimbap:) No, co k tomu říci?? Když jsem byla nucena dát si to jídlo podruhé a potřetí(viz.let zpět), už jsem s díky polévku z mořských řas odmítla…nechci nikoho urazit, ale voněla mi s odpuštěním jako ponožky, kteréžto někdo týden v kuse měl na sobě při zdolávání K2:) Jako hlavní chod nějaké neidentifikovatelné maso, chaluhy, klíčky, okurečky a houby. To vše promíchat s rýží, sezamovým olejem a natvrdo opravdu pálivou omáčkou-zase na druhou stranu se to s ní prý dalo sníst. Já to zase moc nezkoušela s onou omáčkou.:) Ale tak jo, najedla jsem se:) A abych řekla pravdu, při zpátečním letu jsem tomu začala dokonce přicházet na chuť…:) No, však bylo vidět, kterak si na tom tatíčci z Koreje pochutnávali:)