Maria, především matka

Maria. Katolík snad rozumí, protestant protestuje, ateista se směje. Proč zase pokouším (zdánlivě) klidné hladiny signálů a znovu se pouštím do tohoto tématu?? Nedá mi spát:) Ale tak dobře, spím klidně. Jen si myslím, že jsem se do této doby snažila vše řešit nějak filosoficky a teď mi najednou přišlo, že jde o věc možná jednodušší, než si ji maluji.:) Asi zase nic nevyřeším, ale tak aspoň pár mých poznámek:)

            To, že Bohu úctu nesebereme uctíváním Panny Marie, o tom jsem se snažila uvažovat minule. Ale znovu: proč tedy ta úcta Marii? Snažila jsem se to říci tak, jak to žiji. Proč začínám znova? O. Tomáš Špidlík jednou řekl, že o každém tématu lze diskutovat, pokud dobře položíme téma. No, tak se ho zkusím položit znova a jinak:)

            Nedávno jsem četla jedno svědectví ještě z Kolína nad Rýnem (WYD 05). Téma tohoto setkání bylo:..“vrátili se jinou cestou.“-bylo o třech králích, kteří šli hledat Ježíše. Hledali Ježíše, nového krále, urazili dlouhou cestu. Ale Ježíše nenalezli samotného, byl v náručí jeho matky, nalezli jej s matkou-Marií. Ježíše nikdy nenajdeme samotného.

            Tedy Ježíše nalezneme jen s Marií. Ale chtěla jsem říci ještě něco jiného, to, co všichni ví a proto se to ani nezdůrazňuje. Když si Marii zamilujeme, tak neokrádáme o lásku Boha, protože je to láska  jiného druhu, láska k matce. Láska k Ježíši je láska k milému, která absolutně nevylučuje lásku k jeho matce, naopak, syn ji vítá. A nebojme se, že lásku k matce někdy přepísknem, protože jak už říkal sv. Maxmilián Maria Kolbe:…“Nikdy nebudeme Marii milovat tak, jako ji miloval Ježíš.“ A zde, už vlastně druhotně a odvozeně, můžeme vnímat mariánskou úctu-koho milujeme, k tomu máme opravdovou úctu a tak mu ji i prokazujeme. V tomto příměru, který je vlastně základní učení církve, žádný objev:), můžeme zase pozorovat důvod, proč Marii žádáme o pomoc. Kdysi jsem zaslechla názor, jak my katolíci si vlastně vybíráme, ke komu se modlíme?:) Je zajímavé, já vlastně takový rozpor neřeším. Je to dosti přirozené. Mám-li starosti, svěřuji je matce-ryze prakticky, ona se postará, jako se matka stará. S Ježíšem pak má být rozhovor jako s milým, tož tak:) Je zajímavé, že když např. prosím za nějakou osobu, přirozeně ji odevzdávám do ochrany Panny Marie, pokud je dotyčný nevěřící, potom prosím, aby ji zavedla k Ježíši a přitom prosím Ježíše, aby jí ukázal svou lásku. Je to přirozené, i když mluvím kostrbatě, já vím, přesto aspoň takto chci demonstrovat, že nijaký rozpor jsem zatím neokusila. Vše je jako obvykle jednoduché, pokud se na to díváme s láskou.

            Vím, nebo aspoň tuším, že i vztah k Marii se hledá těžko, není to na povel. I to je milost a já děkuji za to, že se mi jí dostalo.