Co dům dal a zítřek možná přinese

Melbourne, 6.7.2008-neděle

4. 10. 2008 20:42
Rubrika: Základní info

 

6.7.2008-neděle, den třetí. Jak to tedy tehdy bylo? Inu, ani sama nevím. V noci člověk vůbec nespal, měl ještě den. Absolutně jsem nemohla najít nijakou vhodnou polohu pro mé vcelku nedlouhé, neširoké tělo-uvažuji nad tím, že možná lidé s opačnými tělesnými proporcemi jsou na tom vskutku v letadle lépe, prostě se zaklíní v sedačce a neřeší problém s místem, kterého tam beztak není nazbyt:)

 

            Přistání….nádhera a krása v jednom. Asi sním a jen lituji mého nedovyvinutého střeva básnického, bo hrubě zanedbávali výchovu mých můz a tím pádem vás ochudili o přenádhernou báseň o třech zpěvech s názvem: Svit paprsků rozprostírající se po Melbournských planinách:) Nu, kdo ví, třeba je to nakonec dobře:) Ale opravdu, beze vší legrace, přistání v Melbourne za svítání byl nádherný zážitek…levé křídlo se naklání a třpytí v slunečních paprscích…asi sním:)

 

            Ale přichází probuzení. Tak se tak nějak sumírujeme před letištěm, organizátoři pobíhají sem a tam a pomalu nám dochází krutá realita, kterou na nás jen tak vybafnou-jsme rozděleni do několika předměstí Melbourne, resp. do tří: Moroolbark, Ringwood a North Ringwood. Tož ja. Přichází loučení-ještě přes okna busu mávám na Janu……s Aničkou zůstávám, jsem její poručník, i když mnozí míní opak:) Ju, není všechno tak, jak se zdá oku zvenčí..:)

 

            Konec smutnění. I když levá strana je jako poslední třešnička na dortu, chvilečku mi opravdu trvalo, než jsem se zbavila tísnivého pocitu, že jedeme v protisměru a každou chvíli do nás něco narazí. Chvíli jsem měla tendence prošlapávat koberec (či co to bylo) pod botama.:) Ale na druhou stranu-zvykla jsem si velice rychle:jakmile jsem již druhý den cestou autem před kruháčem mrkla doprava místo doleva, oblilo mě horko a zařekla jsem se, že po příjezdu do rodné země v srdci Evropy nebudu asi měsíc řídit, dokud se neutvrdím v zlaté pravé straně:) Mno…co já bych k tomu jenom tak řekla…za volant jsem nasedla hned druhý den po příletu, nevyspaná a za ne příliš bujarého počasí-ovšem to je jiná kapitola:)

 

Co říci o Melbournské krajině? Rovina, rovina a zase rovina, sem tam kopeček (aspoň čím jsme to tehdy projížděli), semotamo nějaký ten strom-ani vám nepřišlo, že jste na druhé straně planety jménem Země, až na to, že jste ty stromy neuměli pojmenovat:) Sice velkoměsto (Melbourne má asi něco přes 4,5mil. obyvatel), přesto místem nešetří, Austrálie je rozlehlá zem, v centru nebydlí, spíše v přilehlých předměstích, kde má každý ten svůj domeček bez patra (a bez topení:)

 

Byla neděle-tudíž jsme dorazili tak akorát na mši, otec Andrew nás přivítal, i když mše už začala a potom rozdělení do rodin-já se svojí svěřenkyní jsme vyfasovali Adamsovic family:) Byla to skvělá rodinka-spořádaní rodiče se třemi dětmi-no, dětmi-Jason cestoval někde po Evropě, Clare byla už vdaná paní, která někdy přišla na večeři a nejvíc jsme asi poznali Tracey, která se o WYD účastnila i programu s papežem. A samozřejmě rodinná zvířena, což obnášelo Joea(pes), Socks (kočka-my ji překřtili na Garfielda:) a nějaké odrůdy místních papoušků, nejnevychovanější byl asi Kukki, který za odměnu nadával anglicky (česky jsme ho nenaučili:)

 

Mno…byli jsme ukázkově nevyspaní, tak nás teda nechali spát-s tím, že nás asi za 2h. probudí, jinak bychom měli problém s časovým posunem a nespali večer….juj, krutá to realita….takové vstávání jsem už dlouho nezažila, je to zhruba podobné, jako byste po náročném dni šli spát někdy až ve 4 v noci s tím, že vstáváte v 6….konec:) Ale den ještě nekončil-dotáhli nás ještě na vyhlídku Melbourne, dostali jsme každá kangaroo a jelikož je internet skvělá moderní věc-vymoženost našeho věku, seznámili jsme naše stálé i přechodné rodiny přes skype:)

Dobrou noc!:)

 

 

 

 V restauraci na místní vyhlídce:)

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio