Pyšný člověk se do nebe nedostane

Je to už nějaký ten pátek, kdy jsem se z úst kněze dozvěděla jednu ze základních křesťanských pravd, že sice hlavních hříchů je sedm, přesto první a nejvážnější, ze kterého pocházejí všechny ostatní hříchy, je pýcha. Byla jsem tenkrát malé škvrně, s maminkou jela na pouť a pevně se jí držela za ruku, abych se neztratila, ale nesmírně mě udivilo, že vlastně stačí přemoci pýchu-a budu svatá.:)

Juj, tenkrát mi to přišlo velice jednoduché a od dobrého Pána Boha až příliš lehký úkol, jak se můžu stát svatou. Spíše mi tenkrát dalo větší problém pochopit, proč je těch hříchů tolik a jak můžou přitom vlastně být pořád jenom jeden. Dnes už mi to přijde přesně naopak (co se týče složitosti)-jak je to všechno logické a jedno vyplývající z druhého-pýcha, prahřích padlých andělů a základ pro pád lidí. Ale-dobrý Bože-co je to za těžký úkol, přemoci pýchu!

Jen tak pro osvěžení-co je vlastně pýcha (latinsky superbia): Nejvážnější ze všech smrtelných hříchů a také ten, z kterého pocházejí hříchy ostatní. Je definován jako touha po vyšší atraktivitě a důležitosti, než mají ostatní.

Nu, kdo by teď nedokázal říci, PROČ je pýcha otcem každého hříchu-jednoduše, více miluji sebe, nežli Boha, tudíž mohu upadnout do LAKOMSTVÍ-proč bych někomu něco měla dát , jsem přece důležitější, než ten druhý a tudíž více potřebnější….také proto mohu lehce upadnout v ZÁVIST-jak se někdo může mít lépe nežli já-JÁ?...je ovšem lehké upadnout v HNĚV-JÁ mám pravdu, JÁ se nemohu zesměšnit, JÁ jsem silnější, JÁ mohu mít dokonce pravomoc rozhodovat o životě a smrti…pýcha….je ovšem nasnadě upadnout ve SMILSTVO-pokud JÁ jsem důležitější, než ten druhý(á), potom ho mohu využít, pro své potěšení…bez opravdové lásky, která je schopná za druhého zemřít…a taktéž NESTŘÍDMOST v čemkoli nás nutí uspokojovat a realizovat pouze vlastní JÁ…je tak dennodenní upadnout v LENOST…o MĚ se starejte, já mám na práci něco daleko důležitějšího, sebe…

Dobře, jdeme na to, zbavíme se pýchy! :) Ovšem záhy jsem zjistila, že je to poněkud tvrdší oříšek….postupně to vrcholilo až ve slovní hříčky se zlým pokušitelem. Jak? Inu, rozpoznat hřích a litovat jej je vcelku jednoduchá věc pro běžné, zdravě vychovávané svědomí-rozpoznat v něm pýchu jako kořen našeho hříšného jednání taktéž. Já-už poučenější-jsem záhy měla sama ze sebe radost, jak krásně a ukázkově jsem tu pýchu rozpoznala-i ty jeden zlý, ty mě už nenachytáš, jsem LEPŠÍ NEŽ TY!:) A ten se v koutku jenom smál…ovšem, záhy jsem zjistila a identifikovala můj nový druh pýchy-jak jsem přímo ukázkově pyšná na to, kterak jsem toho zlého převezla! Chacha, mě nenachytáš-i na to jsem už přišla! No NEJSEM DOBRÁ, jak jsem toho zlého zase převezla? –Si myslí, že MĚ dostane na starou lest BÝT PYŠNÁ na to, jak jsem krásně rozpoznala, že jsem pyšná na své poznání vlastní pýchy v mém hříšném jednání….hmm…ehm….abych řekla pravdu, ani nevím, přes kolikáté koleno v počtu honění vlastní pýchy jsem se vůbec dostala….je to nezdravé a nedoporučuji to:) Ono bylo možná zajímavé vyvrcholení-přišlo mi, že jsem asi skrupulózní…potom mě napadlo, že je to nemoc z pýchy:) No..potom jsem se už jenom smála a od dobrého Boha dostala velkou milost poznání, že pýcha mě bude doprovázet celý můj život a NEMÁM SÍLY TO ZMĚNIT VLASTNÍM JEDNÁNÍM…Bože, nemám na to, jsem slabá jako miminko….a taky tak bezbranná-odkázaná na milost-BOŽE, SLITUJ SE NADEMNOU HŘÍŠNOU!....

Ono je totiž zásadní-PROČ NECHCI BÝT PYŠNÁ?? Jenom proto, abych byla dobrá? Abych byla takzv. dobrá křesťanka? Jde mi o MĚ, nebo o BOHA?? ..HM.. že by zase pýcha?? :) Tak na to půjdeme z jiné stránky-být svatým. Co to obnáší? Svatí-jistě, dávali pozor na to, aby nehřešili-ale proto, že to byl spíše zvyk-mnohem více je zajímala otázka-JAK VÍCE MILOVAT BOHA-zajímali se o NĚJ, ne o SEBE…proto mohli přemáhat hřích…Hlavní hřích-PÝCHA. Jedno (hlavní) přikázání vám dávám-Miluj Boha nadevšechno a svého bližního jako sám sebe.-LÁSKA.

Jojo, co říct víc:) Proměny času dělají divy a i když jsem přece jenom už starší človíček (rozuměj-nestěžuji si na bolesti kloubů, jen ten rozum už snad mohl více dozrát:), až mě udivilo mé nedávné honění se se zlým a úsměvné slovíčkaření…jako tenkrát… Ona ta pýcha je někdy téměř potřeba-potom může nastoupit pokorné odevzdání se do Boží náruče…BOŽE, JÁ TO NEZVLÁDNU, ALE TY…řekni jen slovo a má duše bude uzdravena …děj se Tvá vůle…Amen:)