Svědectví (aneb pro mě tohle není...)

Víte, já taky hned nejezdila do Medjugorje:) Přece jen to bylo vyhrazeno pro ty tak trochu fanatiky. Když tam jel (už hodně let zpátky) jeden kněz od nás, tak našim řekl: „Nic tam není, prostě nic, nic!“ …no když tam nic není…tak proč bychom tam jezdili…

Po několik let jsem z různých stran později dostávala pozvání do Medjugorje. První jsem nechtěla, vždyť ne, že bych nebyla aktivní katolík, vymetla jsem kdejaké setkání doma, ale přece jen Medju…měla jiný „nádech“ a pro katolickou „inteligenci“ to nebylo zrovna „in“. To bylo „in“ (dle inteligentů) pouze pro senzacechtivé…na co Medju? Já ji přece nepotřebuji…(a jste si tím tak jistí?)

Dostala jsem znova nabídku – jen tak, mezi řečí – jedeš do Medju? A tak, jak Maria říká, že každý, kdo tam jede, je od ní osobně pozvaný, tak přesně to jsem tehdy poznala. Ano, jedu a chci tam jet, ať si inteligenti myslí, co chtějí. Člověk věděl, že je to tak dobře. Proto dnes mohu říci, že mě Matka Boží osobně pozvala.

Přijela jsem do Medjugorje. A první, co mě zarazilo, že ono „nic“, jak říkal onehdy nejmenovaný kněz, je obrovské. Přesahující člověka. Pro toto „nic“ zde přímo pršely milosti, fronty na zpověď byly nekonečné, stovky kněží zpovídající hluboko do noci. Obrácení na každém kroku – ale přesto jen pro toho, kdo se otevře a toto „nic“ přijme. Adorace a klanění Ježíši Kristu se stávalo nezbytnou součástí života. Omilostněné místo. Bože, co nám tímto chceš vlastně říci?

Obrácení i pro tzv. „dobrého katolíka“. Obrácení i pro mě, která přece obrácení nepotřebovala, nebo ano??

Bože, co po mně chceš, jaký úkol pro mě máš připravený, jak Ti mohu sloužit?? Kněz v Medjugorji mi řekl: „Uvědomujete si, kolik milostí Vám Bůh dává? Přemýšlíte nad tím, co po Vás chce?“

V Medju dostáváte milost žít pro Boha. Jak to jen říci – je to tam snadnější – pocítila jsem to již tolikrát. Snadnější pro to, abychom si tento život v Bohu osvojili a  v našich prostých životech jej dokázali uskutečnit. Něco jako Mariina škola. Čím dál víc poznávám, že je mi Tvojí školy zapotřebí…čím dál víc poznávám, že nejsem dobrý katolík a potřebuji každou Boží milost, kterou On dává…nikdy nebudu nepotřebná milostí a nechť jsem uchráněna pýchy říci, že mi toho není zapotřebí… Jsou to perly, které nám leží na cestě a my je nezvedáme…pohrdáme jimi…

Už vidím českého alibistu: „A to mi jako chceš říci, abych jezdil do Medjugorje pořád?“ :D

Já: „A to mi jako chceš říci, že ať si tam Bůh skrze Marii dává poselství třeba každý den (teď jednou týdně), tak to není pro Tebe?“ „Ne, jezdi tam každý týden!“ :D Na blbou otázku blbá odpověď, jinak to říci nejde…

Řeknu to jinak. Jak často chodíte ke zpovědi? Třeba svatí se často zpovídali denně…Jak často navštěvujete duchovní obnovy? Třeba v různých institucích jsou požadovány několikrát do roka…Jak často se myjete? Třeba v nemocnici si myje personál ruce možná desetkrát více, než běžný občan…a třeba sportovci se sprchují i několikrát denně, když mají výkon…

Jak často jezdit do Medju?:)  Tož tam jeďte s otevřeným srdcem pro Boží milosti a o ostatek se nestarejte!:)

A pro ty, co stále zavile trvají na otázce, jak teda často: tak často, jak si Vás tam Matka Boží pozve…:) Nejdůležitější je Vaše srdce. Pokud jej neotevřete, ani Medjugorje nepomůže…

VNÍMEJTE TOTO POZVÁNÍ. MARIA ZVE STÁLE.