Story značky kočka domácí

No jen řekněte, kdo by neměl rád to milé, roztomilé, mňoukající stvoření jménem kotě? Jo lidi, abyste se nedivili...

 

Ach, blahé to ráno, kdy člověk ví, že má ještě prázdniny a jen tak škodolibě si vzpomene na mládež školou povinnou. Tohle ráno mi ale nebylo dopřáno spokojeně se obrátit na druhý bok a dospat ještě aspoň pár veršů....přišla událost s malým k na začátku-kotě.

Abyste se nemýlili, my už kočky nepěstujeme od doby, co máme psa-toho posledního rezavého kocoura zdárně uštěkal a vyhnal. A tohle ráno jako by se pominul. Štěkal na celé široké okolí, až mě vyhnal z postele, protože jsem už začínala mít podezření, že se k sousedům minimálně vloupají. (K nám ne-on je sice Bakin velice srdnaté psisko a štěká na kdekoho-ovšem za plotem. Jakmile se k nám někdo odváží-stáhne ocas a zmizne pod vozíkem:o) Tož vylezu ven-a ono je před barákem kotě! Bakin musel dostat, pak přestal štěkat-ale jinak přímo vyl. Kotě jako uzlíček neštěstí se jenom třáslo a mňoukalo-divila jsem se, že neuteklo-jo, ono mělo vykloubenou nožku. Zrovna šla kolem sousedka-tak se jí ptám, kdo by to kotě mohl mít-ovšem, krutě jsem se v paní Barošové zmýlila. Jen z dálky na mě zavolala: "Nech to tam! Nech to tam!" A radši honem zmizela. Vím, že kočky v okolí moc populární nejsou, přesto mi to přišlo kruté-a zároveň nemožné vzhledem k Bakinovi kotě nechat tam, kde bylo. Tož jsem ho sebrala, že se jako zeptát v ulici, čí je. No, rozepisovat se nebudu, málem se mnou vyrazili dveře. Tož co s ním? Tak jsem ho teda prozatím vzala domů...

 

"Co jsi to za blecháče přinesla domů?"-jak vidíte, reakce přímo oplývaly nadšením. Teda, aspoň mladší ségra mi byla vděčná-ale to nestačí. Zajela jsem s ním k veterináři (kotě se mezitím probralo a dívalo se na mě nezapomenutelně vyjeveně a přímo zděšeně-jako by říkalo:"A tady téhle jste dali řidičák? Tož nic horšího mě už potkat nemůže...":o) ) Veterinářův ortel byl neúprosný:"Buď operace za deset tisíc, nebo bude nadosmrti kulhat!" A už mi chtěl dávat kontakt do Zlína. Tož jsem rychle vycouvala a jela domů s pevným přesvědčením, že kotě bude nadosmrti pajdavé. Aspoň mi už bylo jasné, jak se u nás objevilo-zřejmě jej někdo prostě před naším barákem vyhodil. Abych někomu možná nekřivdila-možností je spousta, přesto mi to přišlo jako nejpřijatelnější-vzhledem i  k tomu, že byla celkem slušně vychovaná-a uměla na suchý záchod! Jen jsme to tak zkusili-ale je fakt, že nikde ani loužičku neudělala...

 

Nebe se začalo vyjasňovat. Kotě se pomalu aklimatizovalo, kulhalo po baráku a všechny si začalo omotávat kolem drápku. Každý jej přijal podle svého-to už tak člověk pozná, když bráška řekne:"Ale na druhou stranu pajdá pěkně-to je ale pokulháníčko, viď, Pajdaléno?" Kotě odpovědělo:"Mňau!" a tím byl svazek přátelství stvrzen i s novým jménem. Jen nejstarší ženatý bráška když se u nás objevil, pronesl velice prozaicky:"Jaká operace, to stačí jen pohladit cihlou po hlavě a je to...ani bolet ji to nebude." Ovšem nejmladší Liduška se vehementně proti bratrovu necitu ohradila a kotě se u nás uvelebovalo čím dál tím víc...hlavně na gauči:o) Až si jednou dovolilo přespříliš....

 

..."Boži, kde si? To kotě je na stole!" pronesla hlava rodiny zoufalé konstatování, načež se ozvalo srdceryvné:"Mňau!" a kočka letěla jako šíp pod gauč. Člověk by ani neřekl, kde se v tom kulhavém chudáčkovi ta rychlost vzala-já ji nestačila ani pozorovat.....

 

...od této chvíle si u nás kotě užívá své poslední dny na gauči...včera jsem vypsala inzerát a za hlasitého nářku:"A já ho nedám!" nejmladší ratolesti naší rodiny jsem jen zadoufala, že přijde někdo co nejdřív, aby nevznikly větší citové rány nejen u nejmladší sestřičky...

 

I tímto (kdyby inzerát nefungoval, jak má-jistě ne mojí vinou:o) se obracím na obránce koťat-kdo máte zájem, je plně k dispozici. Kotě je to milé, hravé, gaučové a tříbarevné. Je velice vděčné-stačí, abych se prošla na metr od něj a hned se spustí motorek a vrní na celé okolí. Takže-se mějte pěkně a pouvažujte!

 

PS:A aby nevznikla nějaká dezinformace-JE TO KOČKA!:o)