Myšlenka (slohovka:) na den
Před sv. Tomášem v Brně mě oslovil jeden člověk, muž ve středních letech, který sám sebe považoval za, řekněme, „takykatolíka“. Na rozhalené hrudi měl velký kříž a ptal se mě, kterak si představuji Boha.
On měl podle všeho jasno. Do kostela je zbytečné chodit, Bůh je přece všude a ve všem, něco jako elektrický rozvod po bytě-prostě jen strčit do zásuvky a nechat se nabít energií. Takhle do mě hustil svou vlastní polévku namíchanou z různých odvarů východních náboženství, za chvíli jsem se dozvěděla, že má sestru aktivní jehovistku a z křesťanské lásky a solidárnosti občas navštěvuje jejich shromáždění. Možná bych se prý divila, ale jsou to lidé jako my a nic nenasvědčuje tomu, že by to byla nějaká sekta. Prostě jen další, bohumilé náboženství. No, já se divila. Při jeho řeči jsem sledovala onen velký kříž, který se mu jemně pohupoval na hrudi.
Když jsem konečně dostala možnost vyslovit své mínění, začala jsem popořádku. Předně je pro mne Bůh osoba, opravdová a živoucí. Nemluvila jsem dlouho, ani nevykládala žádná převratná zjištění, jen fundamentální pravdy víry, nakolik jsem toho v tu chvíli byla schopná. Vypadalo to, že dotyčný člověk je snad i překvapen mou interpretací, po chvíli se omluvil – a zmizel. Inu, asi měl hodně práce.
Onen muž – ano, snad i hledal Boha, přesto všude možně jinde jen ne v té církvi, za jejíhož člena se prohlašoval. Ale hledal. Člověk, řekněme takykatolík.
Lidé – katolíci.
Dnes už člověka ani nepřekvapí, že výraz „katolík“ zní téměř jako obvinění. A mnozí katolíci se tímto trendem nechávají udolat a vnutit si jakýkoli pocit viny přikrytý tajemnou rouškou dávné minulosti. Ve snaze obhájit sami sebe nechávají pošlapat církev.
Nemějme jim to příliš za zlé, mnohdy totiž nevědí, jak by Kristovu nevěstu bránili. Někdy nevědí a někdy ani nechtějí vědět.
Není v mé kompetenci řešit problém neznalosti základů učení církve mezi mnohými katolickými křesťany. Ale co je vlastně křesťanství a co znamená být katolík, kteréžto slovní spojení má v plnosti naplňovat křesťanství?
Předně je to vztah s konkrétní osobou, živoucím Bohem, a tento vztah a tato láska nás už sama nutí vědět více a správně o Bohu. Nemůžeme všichni studovat teologii, ani se to od nás nežádá. Přesto by mělo být naší opravdu milou povinností vzdělávat sami sebe v otázkách víry.
Pak už totiž může zaznít jen jedna otázka: Je náš vztah k Bohu doopravdy živý? Zajímá nás natolik, že jej znovu a znovu chceme poznávat?
Tak jsem to sem nakonec hodila. Lidičkové drazí, to je totiž moje odpověď na otázku, proč jsem nešla studovat teologii. Jednak se na to vůbec necítím a jednak si nemyslím, že bych měla takové místo v životě, cíkrvi. Nicméně jako katolička prostě považuji za důležité a opravdu moji povinnost, abych o té církvi, ke které se hlásím, věděla víc a víc. Ale to je přece úkol každého katolíka a ne jen studentů teologie. Ti už si berou na bedra jinší a težší úkol. Tož tak:)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.